Utřídit myšlenky a získat „nezkreslený“ obraz skutečnosti chvíli trvá. K tomuto jsem po měsíci války zatím dospěl. Máme tady Vladimira Putina, který si vytvořil alternativní realitu uvnitř naší všeobecně žité, ve které Ukrajina není nezávislá země a Ukrajinci (asi nejen) nejsou národ s nárokem na existenci. Vladimir se cítí bezpečně a neohroženě ve své vlastní představě velkého nedotknutelného Ruska, které vnímá jako nadřazený národ a rasu podobně jako to v Německu viděl kdysi Adolf. Vladimir ve své realitě absorbuje okolní státy, jeho národ mu za to tleská (neumí jinak), zbytek světa mlčí a vlastně tajně Vladimira obdivuje. Je to přece státník kosmických rozměrů, ve svých skoro sedmdesáti stále zdatný chlap s vyžehleným ksichtem, mistr bojových sportů, krotitel medvědů a hřebec k tomu.
Bohužel pro Vladimira jeho alternativní ruská realita sousedí s realitou evropskou, americkou, britskou, australskou atd., která povětšinou vnímá posun vpřed jako přirozený stav věcí a svobodu, demokracii, osobní odpovědnost, pravdu a občanskou společnost jako vhodné prostředky pro vývoj lidského druhu a celé lidské společnosti. Střet s touto realitou Putina děsí, protože hodnoty, na kterých stojí, nechápe. Lid se dle něj musí zastrašit a manipulovat, bohatství se rozděluje do rukou úzké skupiny lidí, aby mohlo sloužit jako nástroj vydírání, kritické myšlení a otevřená diskuse není dovolena. Proč? Vladimir se bojí, že ztratí svůj božský status. Jeho EGO stvořilo neporazitelného Boha ve vlastní realitě, v té sousední však většina lidí žije podle odlišných hodnot.
Vladimir nechápe, že tyto hodnoty nikoho nezabíjejí (v 99% případů) a pohyb nahoru a dolů po sinusoidě je defacto zákon bytí. Diktátor dolů nechce. Za žádnou cenu. A tak bude ve svém panickém strachu kopat, vyhrožovat, zabíjet, brečet a obviňovat ze svých vlastních chyb a slabosti všechny kolem. Ve svém vesmíru je to Bůh, v tom našem obyčejný posera. Pokud se cítí ohrožený a zahnaný do kouta, je to jenom proto, že si tam dobrovolně stoupl a nedokázal z něj vylézt. Škoda, že do toho kouta zahnal i celý svůj národ. Kde mohl být, kdyby se Vladimir vyvalil před 15 lety na pláž a užíval si to, co mu nadělili jeho skřítci oligarchové. Místo toho se budeme muset my naučit žít vedle něj a jeho skřetů a čelit jeho EGU.
Osobně si z odrazu reality výše odnáším do dalších dní, snad měsíců i let následující: Neexistuje něco jako velký a malý vliv, plošný vládní a individuální osobní přístup. Každý má možnost se k situaci nějak postavit a něco udělat. Budeme si muset vybrat, jaké hodnoty v životě zastáváme a co jsme ochotní pro jejich naplnění udělat a obětovat. Jsem si 100% jistý, že není slabost být lidský, morální, upřímný, rovný, odhodlaný, zásadový a také tvrdý, pokud to situace vyžaduje. Věřím, že pokrok a inovace ve spojení s těmi správnými lidskými hodnotami dokáže lidstvo posunout do další vývojové fáze, do fáze udržitelnosti a snad i trvalého míru. Ale bude to něco stát. Na osobní i firemní rovině jsem připraven investovat do bezemisní budoucnosti, udržitelné spotřeby a zdravé planety, pomáhat v rámci svých finančních možností potřebným na Ukrajině, ale také v Česku a jinde, protože ne každý zvládne nést stejně břímě jako my podnikatelé.
Zdravá nezničená ZEMĚ (bez ní nebude nic), spokojená, vzdělaná, zabezpečená a bezpečná společnost, udržitelná spotřeba a vysoká úroveň morálky je podle mého názoru jediná cesta nejen k pozvednutí, ale samotnému přežití lidského druhu.
PS: Na svou realitu má dle mého názoru nárok každý, pokud ovšem násilně nezasahuje do reality někoho jiného. Přináší-li utrpení a smrt a pošlapává humanitu, pak nárok na existenci ztrácí. Je to jako s tou svobodou. Vaše začíná tam, kde moje končí.
Libor Zezulka